Senát úmluvu nepřijal. I já jsem byla proti. Především proto, že úmluva je spíše symbolických dokumentem, než reálným řešením pro oběti násilí. Úmluva také zavádí genderovou ideologii do škol. Navíc, ve státech, kde úmluvu ratifikovali, se počet násilných případů nesnížil. A bohužel, taková úmluva pak rozděluje.

Co nás nesmí rozdělovat je ale skutečný boj za ochranu obětí a prevence násilí. To musíme podporovat už ve školách, rodinách, připravovat dobré zákony, které oběti ochrání. Musíme kultivovat společnost. Tento boj je ale na nás.

Násilí vůči komukoliv – ať jsou to ženy, muži, děti, senioři odsuzuji. Děkuji všem, kteří obětem pomáhají a podporují je.

Jsem pro to, abychom bojovali proti násilí v rámci naší české legislativy a především také nástroji, které již nyní máme a také, abychom je důsledně využívali.

Určitě podpořím další legislativní kroky v pomoci obětem – redefinice znásilnění, zákon o domácím násilí. Důležité je také vzdělávání soudců a policistů. Musíme se více se zaměřit na prevenci, zvedat toto téma v mediálním prostoru a samozřejmě, podstatně nahlížení na toto téma můžeme ovlivnit my všichni výchovou v rodinách. Je to i na každém z nás, abychom byli všímavý k okolí.

Více finančních prostředků na boj s násilím můžeme vyčlenit již nyní i bez ratifikace úmluvy. Už teď v rámci plánování sociálních služeb spolufinancují obce a města azylové domy, bezplatné telefonní linky nebo domovy pro matky s dětmi v tísni.