Stavět rychleji ano. Ale ne za každou cenu.
Dnes jsme v Senátu na výborech projednávali rozsáhlou novelu stavebního zákona. Chápu potřebu zrychlit povolování staveb. Chápu také, že lidé i firmy nechtějí čekat roky na razítka.
Ale rychlejší stavební řízení nesmí znamenat, že při tom oslabíme ochranu přírody, zdraví lidí nebo naše kulturní dědictví.
Proč mám k novele zásadní výhrady?
- Méně ochrany krajiny a půdy.
Nově se otevírá možnost využívat i nejkvalitnější zemědělskou půdu I. a II. třídy pro logistická centra, pokud budou splněny stanovené podmínky, například vazba na významnou dopravní infrastrukturu.
- Dodatečné povolování černých staveb.
Návrh rozšiřuje možnosti, jak některé nepovolené stavby dodatečně legalizovat. Podle mě nemůžeme vysílat signál, že kdo pravidla nedodrží, může nakonec svou stavbu stejně zachránit.
- Hluk a vibrace.
Novela mění pravidla pro posuzování některých vlivů staveb na zdraví lidí. Právě tady jsem přesvědčená, že bychom měli být velmi opatrní.
- Kulturní dědictví.
Mění se fungování památkové péče a pravidla pro ochranu okolí památek. U historicky cenných míst musíme přemýšlet nejen o tom, co postavíme dnes, ale co po nás zůstane za desítky či stovky let.
- Archeologické výzkumy.
Novela zavádí pevné lhůty pro archeologický výzkum na staveništi. MMR argumentuje tím, že naprostá většina výzkumů se do šesti měsíců vejde, ale právě u nenadálých archeologických nálezů bych byla velmi opatrná.
A ještě jedna věc mě na celém procesu velmi mrzí. Tak zásadní změna stavebního práva by si zasloužila pořádnou odbornou diskusi a řádné projednání všech dopadů.
Chci, aby se v České republice stavělo rychleji. Chci méně byrokracie a jednodušší pravidla.
Ale nechci, aby se pod heslem „zrychlení stavebního řízení“ postupně oslabovaly pojistky, které chrání naši krajinu, zdraví lidí a kulturní dědictví. Rychleji stavět ano. Hůř chránit to, co je naše, ne. Proto tuto novelu v této podobě nepodpořím.
