Stavební zákon v Senátu neprošel. A podle mě je to dobře.
Ne proto, že bychom nechtěli stavět rychleji. Naopak. Stavební řízení potřebujeme zjednodušit, zrychlit a udělat předvídatelnější.
Ale právě proto mě mrzí, jakým způsobem byla tato novela připravena.
Jde o obrovský zásah do českého stavebního práva. Mění hned 55 zákonů. Přesto neprošla řádným legislativním procesem, připomínkovým řízením ani hodnocením dopadů RIA.
Odborníci, obce i další dotčené strany tak neměli standardní prostor návrh připomínkovat.
A když se podíváme na samotný obsah, mám obavu, že se pod heslem „rychlejší výstavba a dostupnější bydlení“ ve skutečnosti připravuje především zákon výhodný pro velké developery.
Například velké bytové projekty nad 10 000 m² mají být vyhrazenými stavbami ve veřejném zájmu. Zároveň ale návrh nestanovuje mechanismus, který by zajistil, že část takto vzniklých bytů bude skutečně dostupná.
Ustanovení týkající se dostupného bydlení byla z návrhu dokonce odstraněna.
Problematické jsou pro mě také další věci:
A pak je tu možná největší praktický problém: kdo to celé bude dělat?
Stavební úřady čeká reorganizace a obrovská změna systému. Můžeme mít sebelepší zákon, ale bez dostatku kvalifikovaných úředníků, metodické podpory, stabilního právního prostředí a férových podmínek nebude fungovat.
Proto dnešní rozhodnutí Senátu vítám.
Zrychlení stavebního řízení ano.
Ale ne tak, že kvůli rychlosti odstraníme pojistky, obejdeme odbornou diskusi a vytvoříme systém, který bude především vyhovovat těm nejsilnějším.
České stavební právo potřebuje změnu.
Potřebuje ale změnu dobře připravenou, promyšlenou a ve veřejném zájmu.
