Senát schválil návrh mezinárodní smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem. Je to smlouva, kterou uzavíráme se Svatým stolcem, který je subjektem mezinárodního právo a zastupuje 1,7 miliardy katolíků. K podepsání této smlouvy vede obě strany svobodná vůle. To chci zdůraznit. Protože to rozhodně není tak, že by smlouva byla výhodná jenom pro jednu stranu, jenom pro Svatý stolec. A ne pro naši zemi, jak někteří tvrdí.
Vláda deklarovala zájem uzavřít tuto smlouvu ve svém programovém prohlášení. A my jako Česká republika se touto smlouvou hlásíme k určitým principům a hodnotám, jako je například vztah státu a církví založený na garanci svobody náboženského vyznání.
Z mezinárodněprávního hlediska pak smlouva se Svatým stolcem rozvíjí článek 15 a 16 naší Listiny základních práv a svobod, které zaručují náboženskou svobodu.
Z mezinárodněprávního hlediska pak smlouva se Svatým stolcem rozvíjí článek 15 a 16 naší Listiny základních práv a svobod, které zaručují náboženskou svobodu.
Smlouva se objevuje v době atmosféry zklidnění vztahů mezi církví a státem. Je to vlastně druhý pokus po té, co před více než 20 lety již dojednaný text, tenkrát nepřijala Poslanecká sněmovna.
Chápu, že v naší převážně ateistické zemi existuje skepse vůči smlouvě se Svatým stolcem. Ale dějiny nám ukazují, že skutečnou oporou práv a svobod je vyspělá občanská demokratická společnost, fungující právní stát, silné demokratické instituce a samozřejmě církev, která společnosti něco přináší. A přináší toho nemálo. Je to duchovní podpora, které se nám v této složité době často jinde nedostává. Ale je to skutečně hodně praktická a prospěšná práce v nejrůznějších oblastech, ať už je to v sociální sféře, zdravotnictví, vězeňství, armádě. Já sama ji chápu jako stvrzení našich dobrých vztahů. A je to vlastně tak – stvrdí to, co je po roce 1989 faktickou realitou, a sice že v oblastech společného zájmu je vhodné spolupracovat.
