Tento den si mnozí znovu vzpomněli, jak silná je příroda. Byl to totiž rok, co tornádo zasáhlo jižní Moravu.

Když tornádo udeřilo, bylo to jen pár potom, co naše Dolní Bojanovice zasáhla blesková povodeň, jako naše obec nepamatuje. Mnoho lidí z okolí nám hned přijelo pomoc. Když jsme se dozvěděli, co napáchala tornádo v blízkých obcích, mnoho nás z obce začalo pomáhat.

Včera jsem byla v Lužicích a Mikulčicích. A člověk si plně uvědomuje, že naše společnost pořád drží spolu. Díky dárcům, dobrovolníkům a bezpečnostním složkám se život v postižených obcích pomalu ale jistě vrací do normálu. Pomohla ale k tomu velká solidarita, které si v naší společnosti vážím.

Měla jsem ale radost, že jsme se včera mohli potkat. S některými i při pohádku vína. Mluvit o tom roku, ale i o silných příbězích, které lidé tehdy prožili. Třeba manželé Konečkovi z Mikulčic. Při tornádu spadl na jejich sklep, ve kterém byli schovaní, autobus. Díky Bohu přežili.