V Česku rok od roku roste počet zanedbaných, zneužívaných i týraných dětí. Vyplývá to z vydaného ročního výkazu OSPOD, ale i z dat policie nebo Linky bezpečí. Roste i počet týrání nejmenších dětí do tří let.
Podle odborníků systém ochrany kolabuje. Na problémy upozorňují i pěstounky a pěstouni.
Také medializovaný případ malé Viktorky ukazuje, proč nestačí po tragédiích jen vyjádřit lítost.
Právě proto jsem se připojila k senátnímu návrhu opatrovnické novely Hany Kordové Marvanové, která má posílit ochranu dětí.
Jejím cílem není omezovat práva rodičů, ale zajistit, aby při rozhodování soudů a dalších institucí bylo vždy na prvním místě bezpečí dítěte. Aby soudy důsledně zohledňovaly závažná rizika jako je domácí nebo sexuální násilí, těžká závislost rodiče na návykových látkách. Ochrana dětí před násilím a týráním musí být prioritou.
Mrzí mě, že kolem návrhu zaznívá řada nepřesností. Nikde v něm nestojí, že soud by měl rozhodovat pouze podle názoru dítěte. Rozhodující musí být vždy jeho nejlepší zájem, bezpečí a zdravý vývoj. To je princip, který vychází i z Úmluvy o právech dítěte.
