Po více než 5 hodinové diskuzi jsem podpořila novelu školského zákona, která přináší 50 změn, mají potenciál zlepšit české školství, dotknou se MŠ, ZŠ, SŠ, VOŠ, ZUŠ. Zavádí stabilní financování školních psychologů, speciálních pedagogů a sociálních pracovníků, duální vzdělávání, změní systém maturit. Je to krok správným směrem.

Zároveň ale musíme být upřímní – novela přenáší větší odpovědnost na zřizovatele škol. Přenáší financování nepedagogických pracovníků a současně s tím úpravu školského RUDu na zřizovatele. V Česku máme zhruba 8 000 škol, z toho polovina jsou základní a čtvrtina těchto základek má méně než 50 žáků. Bez aktivního zapojení starostů se změny neobejdou.

Náročná byla i debata nad trestním zákoníkem. Přináší několik správných opatření – doživotní zákaz práce s dětmi pro pachatele násilných činů, zákaz propagace totalitních ideologií i podporu alternativních trestů tam, kde dávají smysl.

Nesouhlasila jsem ale s tím, aby bylo možné se „vykoupit“ z trestu. Dle novely může být uložen peněžitý trest jako samostatný
u všech zločinů s horní sazbou do 10 let s výjimkou proti životu, zdraví, lidské důstojnosti a sexuální oblasti . Spravedlnost nesmí záviset na tom, kdo má kolik peněz.

Diskutovali jsme také novelu občanského zákoníku – tzv. Rozvodová novela. Co je pozitivní? Např. zákaz tělesného trestání, duševního strádání a ponižování dítěte při jeho výchově . Důvodem, proč jsem novelu nepodpořila bylo zavedení obchodu s dluhy
na výživném. Reforma musí chránit, ne otevírat zadní vrátka.