Důkazem je i Dolores L. Baťa Arambasic, vnučka Jana Antonína Bati, která společně se svými dcerami Robertou a Guiomar přijela do Senátu a stále ovládají češtinu. Přijely z okolí brazilské Bataypory, města založeného rodinou Baťů, které dodnes nese silnou českou stopu.

Jejich návštěva přichází symbolicky v roce, kdy si připomínáme 150 let od narození Tomáše Bati. Vedle slavného zakladatele obuvnického impéria se znovu otevírá i příběh jeho nevlastního bratra Jana Antonína Bati, muže, který firmu proměnil v globální fenomén a po emigraci budoval v Brazílii nová průmyslová města.

Dolores Baťová dnes uchovává rozsáhlý rodinný archiv. Dokumenty, fotografie i osobní materiály zachycují nejen podnikání, ale i budování komunit, infrastruktury a nového života pro tisíce lidí. Právě Jan Antonín Baťa stál za vznikem několika měst v Brazílii a podílel se na stavbě silnic, mostů nebo vodních nádrží.

Součástí tohoto příběhu je i pomoc lidem prchajícím před nacismem. Firma Baťa pomohla stovkám židovských rodin odejít do bezpečí, především do Brazílie a Afriky.

Jan Antonín Baťa byl po válce v Československu nespravedlivě označen za kolaboranta a přišel o svůj majetek. Rehabilitace přišla až po desítkách let, kdy soud v roce 2007 původní rozsudek zrušil. V Brazílii byl přitom dodnes vnímán jako vizionář, budovatel a člověk, který dal práci i nový domov desetitisícům lidí.

„Jsem Brazilka, ale mám české srdce,“ říká Dolores Baťová. Českou kulturu a tradice udržuje v Brazílii celý život. V Bataypoře funguje folklorní soubor Klenot, zpívají se české a moravské písně, slaví české Vánoce a vyučuje čeština.

Dnes má Dolores Baťová jasný cíl. Chce celý archiv digitalizovat a zpřístupnit veřejnosti. Zároveň by ráda obnovila vilu své babičky ve Zlíně, kde dnes sídlí Český rozhlas. V budoucnu by zde mohlo vzniknout muzeum a archiv rodiny Baťů.

Baťovský příběh totiž dávno není jen historií jedné firmy. Je připomínkou toho, jak silná může být odvaha, práce a schopnost budovat něco, co přežije generace i kontinenty.